Muzeum Dr.Emila Holuba v Holicích
Dr. Emil Holub se narodil 7. října 1847 v Holicích místnímu lékaři Františku Holubovi a jeho ženě Anně. Rodným domem se mu stala bývalá městská radnice. V roce 1857 se Holubovi odstěhovali do Pátku nad Ohří. První ročník na gymnáziu absolvoval Emil v Praze, další dokončil v Žatci. Poté se rozhodl pro studia na pražské univerzitě, kde byl 24. února 1872 promován na doktora medicíny.
Čtyři měsíce po promoci se vypravil na první cestu do Afriky. Dne 1. července 1872 přistál v Kapském městě, kde se zpočátku věnoval lékařské praxi. Po osmi měsících se vydal v doprovodu místních lovců na první dvouměsíční výzkumnou výpravu. Shromáždil rozsáhlý soubor přírodovědných sbírek, které odeslal do Prahy. Na druhou výzkumnou výpravu se vydal 3. listopadu 1873 a zvýšenou pozornost věnoval sběru etnografického materiálu. Z této výpravy se navrátil 7. dubna 1874 do Dupoitspanu. Třetí výpravu zahájil 2. března 1875 a jejím cílem byla řeka Zambezi a zde se nacházející Viktoriiny vodopády. V listopadu roku 1876 se vrací do Kimberley, kde v lednu 1877 uspořádal výstavu svých sběrů, která vyvolala značný ohlas. Dne 5. srpna 1879 se vydal zpět do Evropy, kam dorazil 18. října téhož roku. Dostalo se mu značných ovací, ale také četných zklamání. Proto s povděkem přijal nabídku na umístění sbírek ve výstavní Rotundě vídeňského Prátru. Dříve, než odjel do hlavního města mocnářství, vydal dvoudílný cestopis "Sedm let v jižní Africe". Ve vídeňské Rotundě se seznámil s osmnáctiletou dcerou zdejšího správce Růženou Hofovou a 2. listopadu 1883 se s ní oženil.
O dvacet dní později se spolu s manželkou a šesti průvodci vydává na druhou cestu do Afriky. Jeho cílem nebylo nic menšího než projít Afrikou od Kapského města až na sever do Egypta. Tedy to, co zatím nikdo nedokázal. Po příjezdu do Afriky začaly nepříjemnosti, které výpravu stíhaly po celou dobu jejího trvání. Byla to například byrokracie britské koloniální správy, nečekaný úhyn velké části tažného dobytka na počátku cesty nebo onemocnění některých členů výpravy malárií. Této nemoci nakonec dva členové výpravy podléhají, třetí těžce nemocný je poslán zpět. To nejhorší však čekalo expedici za řekou Zambezi. U vesnice Galulonga byl 2. srpna 1886 tábor přepaden výbojnými Mašukulumby. Holub přišel o většinu sbírek, zásob, vědeckých přístrojů i nenahraditelných deníků. Výprava navíc v boji ztrácí dalšího člena. Zbytek expedice se obrací na zpáteční cestu do Kapského města a koncem září roku 1887 se vrací do vlasti. Autentickou výpovědí o této cestě je dvoudílný Holubův cestopis "Druhá cesta po jižní Africe - Z Kapského města do země Mašukulumbů".
Doma se dostalo Holubovi zadostiučinění ve dvou velkých výstavách - v roce 1891 ve Vídni a v roce 1892 v Praze. Ovšem závist a intriky neskončily, navíc Praha nedokázala nalézt umístění pro Holubovy sbírky. Roztrpčený cestovatel začal sbírky postupně prodávat, ale hlavně rozdávat muzeím, vědeckým ústavům a školám. Holub se posléze se svou ženou natrvalo usadil ve Vídni, odkud udržoval kontakty s celým světem. Vydává řadu odborných spisů, příspěvků do novin a časopisů, absolvuje stovky přednášek. V letech 1894 až 1895 pořádá přednáškové turné po USA. Stále více jej však sužují následky prodělaných tropických nemocí. Dr. Emil Holub umírá 21. února 1902 ve věku nedožitých 55 let a je pohřben na čestném oddělení vídeňského ústředního hřbitova. Jeho manželka Růžena Holubová se dožila 93 let a zemřela 28. září roku 1958.
Město Holice na svého velkého rodáka nikdy nezapomnělo. Již při Holubově návštěvě v roce 1880 byl jmenován čestným občanem města, neméně vřelé bylo i jeho přijetí v roce 1889. V říjnu roku 1919 byla na jeho rodném domě - městské radnici - instalována pamětní deska akademického sochaře Jana Štursy. V říjnu roku 1947 proběhly vzpomínkové oslavy 100. výročí jeho narození. Cestovatelův pomník, dílo akademického sochaře Jindřicha Soukupa, byl odhalen v roce 1949. Památník Dr. Emila Holuba - Africké muzeum - se stal od svého otevření v roce 1964 nejen významnou pamětihodností města, ale také velmi navštěvovaným objektem cestovního ruchu. Památník opatruje odkaz velkého rodáka pro příští generace a v podobě "Afrických sympózií" jej dále rozvíjí.
Památník Dr. Emila Holuba je rozdělen do několika částí. Tři z nich jsou určeny pro veřejnost - pro návštěvníky.
V první části expozice se nachází pracovna Dr. Emila Holuba včetně jeho několika osobních věcí, řádů, trofejí a darů od domorodých náčelníků. Na stolcích uvidíte dokumenty týkající se Holubova narození, školní docházky, později diplomů, oslavných článků v novinách, jeho posledních dopisů, úmrtního oznámení, i dokumentů z oslavných akcí konaných na jeho počest. Expozici doplňují kresby G. Zafourka dle Holubových předloh - výjevy z afrických cest.
Druhá, největší část, je věnována africké přírodě. Ta je zastoupena nejen vycpaninami velkých savců, ale i drobných ptáků; trofejemi, mořskými živočichy, zkamenělinami a nerosty. Ke zhlédnutí je i sbírka domorodých hudebních nástrojů a části rituálního oblečení. Rovněž se seznámíme s různými druhy semen a plodů používaných k výrobě léků a jedů. I tuto část expozice doplňují výjevy z afrických cest - tentokrát jde o dřevoryty K. Libschera.
Ve třetí - etnografické části - se návštěvníci ocitnou v malé domorodé vesnici mezi původními obyvateli Afriky. Uvidí názornou ukázku způsobu jejich života a seznámí se s ručními prácemi domorodců. Jsou zde rovněž umístěny i původní fotografie z proslulé a nikdy neopakované "Jihoafrická výstavy" konané v Praze v roce 1892. Pro představu cestovatelových cest slouží dvě názorné nástěnné mapy.
Památník má i místnosti, které jsou určeny pouze pro úzký okruh zájemců - pro badatele. V depozitáři je uložena část sbírek především z oblasti mineralogie, mořské fauny a zbraně. V odborné knihovně jsou zastoupeny nejen Holubovy cestopisy a mnohé další jeho práce, ale i cestopisy a ostatní literatura jiných autorů, vztahující se k africkým zemím. V památníku je možnost studia dokumentů, týkajících se našeho slavného rodáka a cestovatele.